Růstové nastavení mysli žáků a učitelů

Učitelé by měli vědět, jakým způsobem jejich žáci přemýšlí, jak to ovlivňuje jejich učení a i to, že mohou přístup žáků k učení změnit.

K tomu níže v krátkosti o studii s názvem „Pygmalion in the Classroom“ od Roberta Rosenthala a Lenore Jacobson (1968).

V 18 třídách základní školy dostali žáci test studijních předpokladů. Dvojice Rosenthal/Jacobson následně informovala učitele, že 20 % žáků má vysoký potenciál a je u nich očekáváno další velké zlepšení. Co učitelé nevěděli, je, že tito studenti byli vybráni náhodně bez jakékoliv spojitosti s proběhlým testem.

O osm měsíců později byl test opakován. Výsledkem bylo, že ze skupiny náhodně vybraných studentů se zlepšilo 47 %, zatímco jen 18 % těch, o kterých učitelé dopředu neměli žádné (pozitivní) informace. Co to znamená? Učitelé k vybraným studentům přistupovali jinak, pozitivně a podpůrně, a zvyšovali tak jejich motivaci a sebedůvěru. 

Pokud tedy ke svým žákům učitelé přistupují s přesvědčením, že toho moc nezvládnou, mohou mít tendenci učit je jednoduché věci. Dávají přednost drilu, diktování poznámek, zadávání jednoduchých úkolů a celkově se spokojí s prostými odpověďmi.

K dalšímu studiu: Golem efekt.