Učitelé bez praxe

Níže pod příspěvkem je moc pěkný obrázek. Na první pohled nic, co by potřebovalo další komentář, je myslím poměrně jasné, o co jde. I přesto však několik slov.

Tenhle ekosystém vznikl ve chvíli, kdy jsme připravovali projekt Škola dotykem UNIVERZITA. Myšlenka byla jednoduchá: vybudovat na fakultách, které připravují budoucí učitele, digitální učebny. Stejné digitální učebny jako ty, které už dříve vznikly na základních a středních školách. Následně do těchto škol posílat budoucí učitele již během studia na náslechy a praxe, aby si se žáky vše vyzkoušeli v prostředí, které je vybaveno stejně, jako to jejich. Učitelé na druhou stranu přinesou na univerzitu pohled z praxe. Logické a jednoduché. Daří se to? Je to o lidech, takže tam, kde obě strany chtějí, tam se to daří.

Jsem si jistý, že po odborné (oborové) stránce mě osobně pedagogická fakulta připravila kvalitně. Dokonce jsem byl i na násleších a praxi. Stejně ale, když jsem v pětadvaceti nastoupil na obchodní akademii, kde jsem učil anglický jazyk maturanty, byl jsem tak trochu ztracený. Komunikace se žáky a rodiči, chod školy, předmětové komise, tematické plány, individuální vzdělávací plány, bakaláři nebo jiný online systém, využití moderních technologií a další věci, o kterých jsem bohužel neměl zdání. Pravda, není to jen o studiu a přípravě na vysoké škole, v reálné praxi hraje samozřejmě zásadní roli i osoba uvádějícího učitele, avšak..

O co mi teda jde? O praxi. A o ještě více praxe.

Víte, kolik studentů pedagogických fakult chce opravdu učit? Podle šetření Scio je to 10 procent (nakonec jich do praxe nastoupí o něco více). Zbytek to bere jako jednoduchou cestu k titulu, nebo třeba levný způsob, jak se naučit jazyky.

A o co mi jde dál? Mít na pedagogických fakultách ty opravdu nejlepší studenty, ty, kteří chtějí učit a vyzkouší si to již během studia.

A nebo ještě líp, vyzkouší si to před samotným nástupem na vysokou školu.